Vlastnosti magnetu určují magnetickou sílu magnetu. Je-li to vysvětleno atomovým proudem, magnetické pole generované proudem magnetizuje jiné objekty, aby se vytvořilo elektrické pole, a interakce elektrických polí vytváří sílu. Pak je tu magnetismus.
Hmota se většinou skládá z molekul, molekuly se skládají z atomů a atomy se skládají z jader a elektronů. Uvnitř atomu se elektrony neustále točí a obíhají kolem jádra. Oba tyto pohyby elektronů vytvářejí magnetismus. Ale ve většině případů se elektrony pohybují různými směry a magnetické efekty se navzájem ruší. Proto většina magnetických látek za normálních okolností nevykazuje magnetismus a neexistuje žádná vnější magnetická síla.
Na rozdíl od jiných látek, jako je ferit, elektronové spiny v něm mohou být spontánně uspořádány v malém rozsahu, aby vytvořily oblast spontánní magnetizace, která se nazývá magnetická doména. Poté, co je feromagnetická látka zmagnetizována, jsou vnitřní magnetické domény uspořádány úhledně a ve stejném směru, což zesiluje magnetismus a tvoří magnet. Proces magnetizace železného bloku je přitahování železa z magnetu. Magnetizovaný železný blok a magnet různé polarity mají přitažlivou sílu a železný blok je pevně "přilepen" k magnetu. Říkáme, že magnety jsou magnetické a magnety mají magnetickou sílu.
Takže asi tak vzniká magnetismus.
