Magnety mají magnetickou sílu, která je dána vlastnostmi magnetů. Pokud je interpretováno atomovým proudem, je to magnetické pole vytvářené proudem, které magnetizuje jiné objekty a vytváří interakci elektrického pole a elektrického pole za vzniku síly. Poté vzniká magnetická síla.
Hmota je většinou tvořena molekulami, molekuly jsou tvořeny atomy a atomy jsou tvořeny jádry a elektrony. V atomu se elektrony točí kolem a kolem jádra. Oba tyto pohyby elektronů produkují magnetismus. Ale ve většině látek se elektrony pohybují různými směry a magnetický efekt se navzájem ruší. Většina magnetů tedy za normálních podmínek nevykazuje magnetismus a venku žádný magnetismus neexistuje.
Na rozdíl od jiných materiálů, jako je ferit, mohou být spiny elektronů ve feritu uspořádány spontánně v malém rozsahu za vzniku oblasti spontánní magnetizace, která se nazývá doména. Po magnetizaci feromagnetických materiálů jsou vnitřní magnetické domény uspořádány úhledně a rovnoměrně, což činí magnetismus silnějším a magnet se stává magnetem. Proces absorpce magnetu je proces magnetizace železného bloku. Magnetizovaný železný blok a magnet mají přitažlivost mezi různými polaritami a železný blok pevně&"drží &"; s magnetem. Říkáme, že magnet je magnetický a magnet má magnetickou sílu.
Tak' pravděpodobně vzniká magnetická síla.
